Legenda nejen fotbalová. To byl Josef „Pepi“ Bican (1913-2001), možná největší osobnost slávistických dějin. Znalci historie však vědí, že obrovskou láskou tohoto věhlasného sportovce byl právě nohejbal. Není náhodou, že v hlavní vitríně slávy v jeho bytě byly na čelním místě vystaveny právě nohejbalové trofeje, které ve 40. letech vybojoval na pražských Žlutých lázních. Mezi nimi byl i putovní pohár Ředitelství Žlutých lázních, považovaný dnes za nejcennější nohejbalovou trofej (v současnosti v držení Českého nohejbalového svazu).
„Pepi“ po svém příchodu z Vídně do Prahy v roce 1937 na pražských Žlutých lázních, centru nohejbalu té doby, způsobil svým elegantním vystupováním a hlavně parádní hrou pozdvižení. Není divu, že plovárenské hřiště bylo vždy obklopené fanoušky nového sportu a cestu si sem pravidelně nacházeli i reportéři a fotografové médií.
„Myslím, že vůbec první nohejbal začali hrát trampové na osadách. I když ještě bez sítě (tu nahrazoval jen provaz), ale byl to již nohejbal. I já osobně jsem tak začínal, když jsem přišel z Rakouska a neměl povolení startovat za Slavii Praha. Takže nohejbal se stal částečně průpravou pro moji kondici. Byl jsem překvapen, že i v těchto osadách, kde nohejbal teprve vznikal, byli již výborní hráči, kteří by se svým nadšením a láskou k nohejbalu i dnes uplatnili. Tehdejší trampové uměli vytvořit krásnou atmosféru, když jsem přijel mezi ně, ačkoli neměli přepychové haciendy a měli jen trampské boudy. Proto se celý život osady soustředil na ten nenápadný plácek, kde se po celý den nohejbal a volejbal hrály, večer pak přišly na řadu kytara a zpěv. Mezi těmito osadami vznikala velká rivalita a proto jsem byl zván i já, abych posílil naší osadu Gayapos. Myslím, že v těchto místech byla kolébka nohejbalu. Nohejbal jako takový, jako se hraje dnes, myslím se stejnými pravidly, začal roku 1939 ve Žlutých lázních v Praze-Podolí. Tam se scházeli sportovci ze všech odvětví sportu, ba i herci a moji přátelé a pochopitelně i výborní fotbalisté. Například moji velcí spoluhráči Vlasta Kopecký, Jirka Pešek, Pepík Čapek, Emil Seifert. Hlavními propagátory nohejbalu byli Dr. Anděl, Dr. Borkovec, Lojza Kožmín, můj bratr Vilém, boxer Gustík Jankovský atd. Nohejbal jsme hráli denně, a proto se úroveň této překrásné hry stále lepšila. Hrál jsem také s bratrem Vilémem nohejbalovou ligu za Hloubětín. Vlastním i několik pohárů, které jsem vyhrál. Hráli jsme také exhibici ve vyprodané Lucerně,“ uvedl Bican k 20. výročí organizovaného nohejbalu.
