V Praze se nohejbal kromě Letenské pláně začal hrát i na dalších místech v okolí řeky Vltavy, na původním místě se ale na chvilku vytratil. Renesanci nohejbalu v Praze přinesl až rok 1935, kdy se na kurtu na odbíjenou začíná nohejbal hrát na známé plovárně Žluté lázně. Kromě méně známých fotbalistů (mj. Kožmín, Tauc, Sláma, Háša, Kubát, Kalina, Mašek, Engl, Houra, Pavel, Hůla) se zapojili i volejbalisté z osady Montana (např. Borkovec, Anděl, Kulhánek, Veselý, Kraus, Kofroň) a postupně se připojila i známá fotbalová jména z pražských klubů. Z nich nohejbalu v té době holdovali např. Emil Seifert, Josef Čapek, Antonín Razesberger, František Svoboda, Vlastimil Luka, Adolf Šimperský, Vojtěch Bradáč, František Habásko, Ladislav Kareš, Václav Bouška, Ladislav Šimůnek, Jiří Pešek, Čestmír Vycpálek, Bártík, Jiří Žďárský, Starý ze Slavie, resp. Jaroslav Štumpf, František Kolenatý, Josef Košťálek, Josef Ludl, Bohumil Klenovec, Josef Hronek, Jaroslav Vejvoda, Jan Říha a Karel Senecký ze Sparty. K dalším velkým jménům patřil hokejista LTC Praha Josef Maleček. O obrovský nárůst popularity nohejbalu se po svém příchodu do pražské Slavie z Vídně zasloužil Josef Bican, který se na přelomu 30.-40. let stal hlavním tahounem nohejbalové party.
Velký podíl na rozvoji nohejbalu měly i pražské fotbalové kluby, které od roku 1942 novou hru zařazovaly jako vhodný doplněk přípravy. Začínala éra turnajů. Prvním organizovaným turnajem se roku 1940 stal turnaj dvojic na osadě Montana na Berounce, za rok se hrál další ročník. Stejná skupina poté v roce 1942 na Žlutých lázních i s posvěcením ředitelství plovárny uspořádala nový dvojkový turnaj, který se stal nejvýznamnější nohejbalovou soutěží své doby. K dalším známým turnajům se řadí turnaj Slovanu VII, hraný roku 1944 na Letenské pláni. Jedním z nejzajímavějších propagačních počinů nového sportu patřila nohejbalová exhibice, hraná v rámci večera odborů SK Slavia v sále paláce Lucerna.
Pražský vzor inspiroval sportovce z dalších koutů republiky, aby se začali zajímat o nový sport. Postupně tak neorganizovaný nohejbal začal pronikat do některých regionů. Nohejbal se začal hrát i ve slovenské části republiky.
Specifickým typem turnajů jsou akce, které pořádají staré trampské osady, případně novější chatové osady. Ve 40.-60. letech nastal obrovský rozmach osadních nohejbalových turnajů. Na osadách se ve 30. letech také rozehrála Trampská volejbalová liga. Tento vzor po 2. světové válce inspiroval i nohejbalisty. Od roku 1953 začala v Praze hrát Trampská liga nohejbalu, první organizovaná, ale neoficiální dlouhodobá soutěž. Soutěž se hrála do roku 1961, poté byla nahrazena již oficiálním pražskými soutěžemi.
Zrod první organizované dlouhodobé soutěže družstev jen zvýšil apetit nohejbalistů zařadit svůj krásný sport do oficiální sportovní struktury. V roce 1961 byla ustavena Komise nohejbalu Městského výboru ČSTV Praha. Pražský vzor inspiroval další nohejbalové oblasti, kde začaly vnikat okresní a od roku 1969 krajské komise nohejbalu.
V roce 1968 byl z hnutí cítit silný zájem o vytvoření soutěží vyššího řádu a plnohodnotném uznání nohejbalu republikovými orgány sportovní střešní organizace. Vpád sovětských vojsk do republiky však tyto snahy odložil. O rok později se situace v republice stabilizovala a po federalizaci ze stávajícího celostátního ČSTV na čas vznikly dvě střešní republikové organizace – Česká tělovýchovná organizace a její slovenský protějšek. Se změnou sportovní struktury na svazové uspořádání přišla i další aktivita nohejbalistů k ustavení republikového svazu a vzniku jeho soutěží. Ustavující konference svazu se odehrála roku 1971 v Praze, v roce 1974 se v Bratislavě podařilo založit slovenskou analogii a tím byly splněny podmínky pro vznik celostátního orgánu. Na podkladě jednání českého a slovenského svazu byla na Ústřední výbor ČSTV roku 1975 úspěšně podána žádost o zařazení mezi sporty v rámci ČSTV.
Základním úkolem každého sportovního svazu je organizovat a řídit soutěže. Jako první se taktovky ujala Praha, jejíž Komise nohejbalu MV ČSTV začala oficiální soutěže vytvářet od svého založení roku 1961. V roce 1962 se prvního ročníku městského přeboru v Praze zúčastnilo ve třech třídách celkem 64 družstev.
Nohejbal ale nebyla jen Praha. Do roku 1966 se hrálo pod komisemi nohejbalu městských výborů v Ostravě a Plzni, resp. pod komisemi okresních výborů v Příbrami, Náchodě, Přerově, Českých Budějovicích, Kladně, Olomouci a Novém Jičíně. V některých okresech se zatím stále soutěžilo bez oficiálního puncu, např. v Havlíčkově Brodě, Rakovníku, Jičíně, Děčíně, Hradci Králové, Liberci, Brně, Táboře, Frýdku-Místku, Strakonicích, Jablonci nad Nisou, Ústí nad Labem, Nitře. Většina těchto soutěží byla ale jen turnajového charakteru.
V roce 1970 se kromě Prahy a Plzně hrály okresní dlouhodobé soutěže mužů v Mladé Boleslavi, Náchodě, Liberci, Ústí nad Orlicí, Chomutově, Českých Budějovicích, Kroměříži, Písku, Táboře a Přerově. V roce 1973 se poprvé odehrál krajský přebor družstev mužů v Jihočeském kraji, Severočeském kraji, Východočeském, Západočeském, Středočeském, Severomoravském kraji. V Jihomoravském kraji se hrálo od roku 1974. Zvláštní postavení měl Městský svaz nohejbalu v Praze. Už v 70. letech se v řadě krajů začaly hrát i jednorázové krajské soutěže dvojic a trojic a také soutěže dorostenců nebo žáků.
Vypsání republikové dlouhodobé soutěže pro nejlepší mužská družstva nohejbalových oblastí, to byl jeden z prioritních záměrů republikové sekce ČNS. V roce 1972 tak odstartovala ligová soutěž mužů. Se vznikem celostátní sekce nohejbalu (Československá nohejbalovo-fotbaltenisová federace) v roce 1990 přišla pro rok 1991 reforma, kde byla vytvořena společná Celostátní (též Federální) liga ČSFR. Zajímavostí byla pravidla – utkání v ČSR se hrála podle českých, v SSR podle mezinárodních pravidel. Druhou nejvyšší soutěž představovala Národní liga ČSR.
Po rozdělení ČSFR na dvě samostatné republiky v roce 1993 už česká družstva startovala ve vlastních ligových soutěžích, které doznaly další reformy. Nejvyšší soutěží byla 1. liga, následovala 2. liga. Mezi jednotlivými ligovými soutěžemi existoval systém postupů a sestupů, do nejnižší ligové soutěže se postupovalo přes kvalifikace.
Už v roce 1968 začala při neexistenci republikové sekce Komise nohejbalu MV ČSTV Praha připravovat 1. přebor ČSSR mužů (mistrovství ČSSR), jehož termín se ale posunul o rok později. V roce 1969 se tak v Praze uskutečnil první domácí šampionát. V roce 1971 už se hrála dvě mužská mistrovství, protože kromě trojic se o mistrovský titul v Českých Budějovicích utkaly i dvojice. Třetím do šampionátové party se stala disciplína jednotlivců. Poprvé se její mistrovství hrálo v roce 1993 v Praze.
Do roku 1975 se šampionát ČSR konal zároveň jako mistrovství ČSSR, po vytvoření slovenského svazu už slovenská družstva startovala na vlastních šampionátech. V roce 1980 se díky spolupráci českého a slovenského svazu podařilo vypsat společné soutěže o neoficiální titul mistra ČSSR, na kterých se utkala tři nejlepší družstva, resp. sestavy z republikových soutěží. Už s oficiálním puncem se konala mistrovství ČSSR v letech 1987-92 (dvojice a trojice), resp. 1987-90 (družstva). Jednotlivci se poprvé o titul mistra ČSSR utkali v roce 1991.
Se vznikem společných česko-slovenských soutěží v 80. letech (mistrovství ČSSR) došlo i k vypsání Československého poháru, postupové soutěže pro česká a slovenská mužská družstva. Finále jeho prvního ročníku v roce 1989 proběhlo v Kroměříži. Druhý ročník byl ale zároveň posledním, který celostátní svaz vypsal.
Pro rok 2002 byla vypsána nová mužská soutěž, hraná formou seriálu zimních halových turnajů. První ročník Poháru ČNS mužů byl tvořen trojicí zimních turnajů, na kterých startovaly oddílové dvojice nebo trojice a také sestavy reprezentačních výběrů ČR i zahraničních. V roce 2008 se seriál hrál jako Evropský pohár mužů.
Byť nohejbal má většina jeho fanoušků zafixován jako výhradně mužskou záležitost, poslední čtvrtstoletí o sobě dávají vědět i ženy. A samozřejmě nelze opomenout nástupce, tedy všechny mládežnické kategorie hráčů a hráček.
ČNS začal tlačit na rozvoj mládeže od svého vzniku. Roku 1973 došlo k založení ligové soutěže pro dorostence. Byť termín „liga“ byl nadnesený, soutěž sestávala z turnajů dvojic a trojic. V roce 1976 byla liga ukončena a od dalšího roku už dorostenci své dlouhodobé soutěže hráli pouze na úrovni krajů. V roce 1982 bylo založeno mistrovství ČSR družstev dorostu, kterého se účastnily výběry krajů. V roce 1989 už byl vypsán Přebor ČR družstev dorostu, což byla standardní ligová soutěž.
Předvojem ženského nohejbalu bylo meziměstské utkání Pardubice – Praha, konané v roce 1982. O 11 let později už ženy hrály své první mistrovství ČR. Teprve v roce 1997 byl vypsán zkušební, tzv. nultý ročník 1. ligy žen ČR. Od roku 1998 už se hrálo oficiálně. V letech 2002-09 byla vypsána i druhá ligová soutěž – 2. liga žen, časem nahrazená turnajovou soutěží.
Dva roky se po mužích domácího šampionátu dočkali i dorostenci. Vůbec první republikovou svazovou akcí na poli mládeže bylo 1. mistrovství ČSR trojic škol, učilišť, učňovských škol, domovů mládeže, tělovýchovných jednot a základních organizací SSM (někde uváděno jako Přebor dorostu) v roce 1971. Dvojkaři se svého mistrovství dočkali v roce 1974, jednotlivci v roce 1998. V roce 1987 byly pro dorostence vypsány dvě nové federální soutěže – mistrovství ČSSR dvojic a trojic a mistrovství ČSSR družstev.
Žákovská kategorie se republikového mistrovství dvojic a trojic dočkala v roce 1994. Boj o mistrovský titul mezi jednotlivci si žáci poprvé vyzkoušeli v roce 2001. Od roku 2003 došlo v ČNS k rozdělení kategorie žáků na dvě – mladší a starší žáci. V roce 1990 se hrálo 1. mistrovství ČSR družstev žáků, kde soutěžily krajské výběry, od roku 2003 už klubová družstva. V roce 1993 došlo i na kategorii žen. Hrálo se ve dvojkách, trojky přišly na řadu roku 1998. Jednotlivkyně se do programu mistrovství ČR zařadily roku 2002.
Od roku 2006 se v těchto kategoriích začaly konat pohárové soutěže. První ročník Poháru ČNS napsali dorostenci/dorostenky a žáci/žačky v roce 2006. Od roku 2014 se Pohár ČNS hrál ve dvou žákovských kategoriích – mladší žáci a starší žáci. Kromě oddílových pohárových soutěží mládeže ČNS v letech 2006-09 vypsal i Pohár ČNS základních škol, zacílený s podporou Asociace školních sportovních klubů ČR na školní sestavy. Poslední kategorií, která získala svůj pohárový seriál, byla ženská. Poprvé se Pohár ČNS žen uskutečnil v roce 2012. Kromě Poháru ČNS svazové orgány v roce 2007 vypsaly i druhou ženskou pohárovou soutěž – Zimní pohár žen.
