Nohejbal je síťová míčová sportovní hra, která se v některých zemích hraje pod názvem footballtennis či futnet (oba názvy se též používají jako mezinárodní označení nohejbalu). Je modifikací tří míčových sportů – fotbalu, volejbalu, tenisu. Z fotbalu převzal fotbalový míč, hru hlavou, částečně fotbalovou techniku a zákaz hry rukou, z tenisu možnost dopadu míče na vlastní polovině hřiště při příjmu podání a výšku sítě. Nejvíce prvků má však nohejbal z volejbalu (povrchy a rozměry hřiště, síť, jeden dotek míče jedním hráčem, maximálně tři doteky míče jedním mužstvem za sebou, blokování). Také celá metodika tohoto sportu, odborná terminologie, ale i označení jednotlivých hráčů jsou velmi podobné volejbalu.

Nohejbal můžeme charakterizovat jako míčovou hru, při které se míč dopravuje přes síť na druhou stranu hřiště nejčastěji nohou nebo hlavou. Cílem těchto družstev je prokázat větší technickou i taktickou připravenost a dosáhnout tak vítězství ziskem stanoveného počtu bodů.

Nohejbal je velmi specifický tím, že se zde prolínají prvky kolektivního a individuálního sportu, neboť se hraje jako zápas dvojic, trojic, ale také jednotlivců, tzv. singl. Jednotlivé disciplíny se od sebe velmi odlišují požadavky na herní dovednosti hráčů a nezanedbatelnou roli sehrávají také psychické vlastnosti hráčů a možnosti vzájemné komunikace na hřišti. Na druhé straně některé schopnosti a dovednosti jednotlivých hráčů jsou nutné ve všech disciplínách, a to především vysoká úroveň rychlostních a obratnostních schopností, dynamická síla dolních končetin, dostatečná kloubní pohyblivost a taktické myšlení.

Nejstarším druhem hry (disciplínou) nohejbalu jsou dvojice. Ty byly od 20. let hrány jak v Praze, tak Českých Budějovicích a časem i na dalších místech. Byly atraktivní nejen pro diváky, ale i pro aktéry, protože hráč musí ovládat a kombinovat nejméně tři herní činnosti.

Následovala hra trojic a také hra jednotlivců, později označovaná jako singl. Této disciplíně se věnovali průkopníci nohejbalu zejména tehdy, pokud se na hřišti sešlo méně hráčů. Hra jednotlivců však poté na delší čas upadla v zapomnění a mnozí ji později, když se v roce 1991 dostala do programu 1. ME mužů, brali (nesprávně) jako maďarský vynález. Oficiálně se do českých soutěží dostala až v roce 1994.

Nejmladší disciplínou nohejbalu se stala hra čtveřic, která se objevila kolem roku 1945. Nejznámějším místem soubojů čtyřčlenných sestav byl Schwarzenberský (dnes Veslařský) ostrov na Vltavě v Praze. V oficiálních soutěžích se ale nikdy tato disciplína neobjevila.