Sedmou příčku obsadili nohejbalisté SK Slavia Praha ve 2. lize mužů ročníku 2024. Na příčinách i spokojenosti s umístěním jsme hovořili s hlavním trenérem družstva Davidem Havlíkem.

Sedmé místo z devatenácti účastníků – je to úspěch nebo zklamání?

Z mého pohledu je to mírná spokojenost. Čtvrtfinále play-off není žádný velký úspěch, ale ani žádný propadák. Odpovídá předsezónním prognózám i tomu, na co jsme letos měli. Loni jsme sice uhráli čtvrté místo, ale soutěž hrálo méně týmů a měli jsme silnější kádr.

Jak se změnil kádr oproti loňskému?

Odešli dva tahouni, Matěj Prachár a Pavel Řepka, kteří letos silně přispěli k dobrému umístění svých družstev. Dále pak odešel i Adam Řepka a skončil Matěj Benák. Jejich pozice obsadili hráči, kteří neměli tolik zkušeností z vyšší soutěže, resp. někteří ani nikdy ligovou soutěž ještě nehráli. Pro Martin Patáka, Honzu Burdu, Filipa Buddeuse či Míšu Tušku to byla dost náročná sezóna.

Ve čtvrtfinále soutěže vaše družstvo padlo poměrně jednoznačně s Novým Bydžovem, jehož sestava působila zkušeně i kompaktně.

Určitě působil v obou našich vzájemných střetnutích velmi kompaktně. Pokud bude hrát v této sestavě, patří k favoritům soutěže.

Překvapilo tě něco u tohoto soupeře, který už ukázal sílu v základní části?

Nečekal jsem, že bude mít tak nízkou chybovost jak na útoku, tak v mezihře. Nemají vyloženě koncové hráče, ranaře, ale jejich hra je velmi dobře organizovaná a bývalý extraligový nahrávač Štěpař tam vnáší klid a pohodu.

Co naopak považujte ve čtvrtfinálové sérii za největší slabinu svého týmu?

Už osmifinále s Mokrovraty ukázalo, že nám úplně odešla hra trojic. V play-off jsme vlastně z deseti vyhráli jen jedinou. Sestavy přestaly vázat. Přece jen nemáme dominantní hráče, ale spíše technicky založené univerzály, a proto se více prosazujeme ve dvojicích.

Jak hodně týmu chybí právě dominantní, razantní smečař nebo alespoň blokař, který by si u soupeře zjednal respekt?

Opravdu hodně. Chybí nám protřelý, zdravě drzý hráč, který má přirozený tah na bránu a nebojí se v klíčových chvílích vzít na sebe odpovědnost. O koho by se tým mohl v závěrech opřít. Hodně našich prohraných trojek byly sice těsné třísetové zápasy, ale v koncovkách nám právě takový typ hráče chyběl.

Není to ale jen věc samotného parametru, ale třeba i mentální vyzrálosti a odvahy?

Máme kádr pracovitých hráčů, kteří na hřišti odvedou maximum. Ale v koncovkách si tak jistí nejsou a potřebují vedle sebe někoho, kdo jim tu jistotu dodá a ukáže cestu.

V přípravě jste pracovali s herním schéma u trojic, které mělo právě eliminovat některé fyzické nedostatky v útočné fázi a využít jiných předností. Jenže se vám jej vůbec nepovedlo v utkáních aplikovat. Proč?

Hráči nemají drift, nejsou tak silní a z větších blokařů mají respekt. Proto jsme vůbec s nimi nepracovali a naopak se soubojům vyhýbali. Raději pak volili nahrávky dál od bloku, než aby podstupovali souboje a vypracovávali tak na síti nepřehledné situace, ze kterých naši techničtí hráči mohli více těžit. Prostě chyběla ta zdravá drzost a odvaha. Na této úrovni je to však málo, protože v soutěži působí zdatní polaři. Navíc nemáme dlouhodobě dobrý příjem, který by umožňoval nahrávky tak, aby soupeřův blokař musel přebíhat. Nahrávky tak často byly bez většího nápadu. Prostě celé to nevázalo.

Čím si vysvětlujete fakt, že v Novém Bydžově nastoupili v první polovině sestavy pouze hráči, kteří pár let extraligu hráli a přesto neuhráli jediný bod?

Po naší překvapivé výhře v první dvojici měli kluci vyhrát i tu druhou a soupeř by nepochybně znejistěl. Těsná porážka, jdoucí na vrub našim nevynuceným chybám, nás zase dostala dolů a soupeře nahoru. Tentokrát to nebyl z naší strany špatný výkon, ale soupeř hrál opravdu dobře a zase jsme nezvládli koncovky.

Je trošku paradox, že vy téměř padesátník, bez ligových zkušeností, spolu s nesmečařem Voltrem, jste už poněkolikáté dokázali soupeřovu dvojku skolit rozdílem třídy. Nemělo by to pro mladší spoluhráče být k ponaučení?

Se Standou Voltrem si to nekomplikujeme a hrajeme poměrně jednoduše. A funguje to. Myslím si ale, že by nás normálně soupeři měli porážet, nicméně se jim to moc nedařilo.

Po nemastném začátku soutěže to ale zejména ve druhé půlce základní části vypadalo, že by družstvo znovu mohlo útočit na nejvyšší příčky. Pak přišla prázdninová pauza a vše bylo jinak.

Někteří hráči si ke konci základní části stěžovali na únavu, což při jejich věku si úplně nemyslím. Hodně hráčů v létě objíždí turnaje, kde je to zase o něčem jiném než ligová utkání, ale má to svůj význam. Zejména, když se nějaký turnaj podaří vyhrát. Dost našich hráčů ale moc na turnaje nejezdí.

Nemohl se na výsledcích projevit i menší objem tréninků, zejména před play-off?

Ono ani tak nešlo o objem, protože samotný počet vypsaných tréninků byl minimálně standardní. Ale problém byla účast hráčů na nich. Někteří hráči měli problém najít si čas, do toho byla nějaká zranění, nemoce, dovolené a tak. Po prázdninách proto forma některým hráčům odešla a začínali znovu. Když už jsme dostali důrazné varování v osmifinále s Mokrovraty, mohli jsme ještě něco v sestavách změnit a natrénovat, tak se stejně moc nezměnilo. Pro trenéry je to samozřejmě deprimující. Když na hřišti nemáme ani morální sílu, ani jistotu, danou objemem tréninků, těžko s tím něco lze pak dělat. Vlastně jsme nebyli schopni pořádně sehrát právě trojice a to se projevilo.

Natvrdo řečeno, někteří hráči podle vás neudělali pro úspěch maximum?

Z mého pohledu někteří ne. Nechci specifikovat kdo, každý si musí sáhnout do svědomí. Ale tým jako celek tak byl oslaben.

Ke konci sezóny také často rozhodují absence hráčů. Smečař Martin Volf vám chyběl prakticky celou základní část a když naskočil do play-off, opět se mu zdravotní potíže obnovily. Jak hodně chyběl?

Martin i přesto, že několik měsíců vůbec nehrál, dokázal výborně naskočit do play-off a jeho netrénovanost vůbec nebyla znát. Je to pro nás dost klíčový hráč do dvojek i trojek a je to jeden z nejbojovnějších hráčů týmu. Nemyslím si ale, že porážka v Bydžově by šla na vrub pouze jeho absenci.

Druhá liga letos byla docela divočina. Svazová STK musela na poslední chvíli opravovat špatně nasazené osmifinále a chybné bylo i složení dvojic soupeřů pro čtvrtfinále. Vlastně jste vypadli se soupeřem, kterého jste vůbec neměli potkat…

Ve čtvrtfinále jsme podle normálního pavouka měli jít na Zaječov. Řešili jsme to, nikdo nám tři dny nebyl schopen zvednout telefon a pak jsme se dozvěděli, že triviální chyba už byla zanesena ve schváleném rozpisu, takže vlastně je naše chyba, že jsme na to nepřišli už dříve. Je smutné, že na takové úrovni se takové chyby stanou. Nechci se k tomu dál vyjadřovat.

Pojďme k jednotlivým hráčům. Kdo ve vašich očích v sezóně obstál?

Určitě Standa Voltr, odehrál solidně trojky a výborně obstál ve dvojkách. Velmi dobře odehrál ročník i Adam Fürbacher. Byl tahounem, ale roli tahouna v krvi úplně nemá. Přesto si myslím, že má ještě na víc. Příjemně mě překvapil Martin Paták. Když se chytil a vyšel mu vstup do zápasu, odehrál to co měl. Na to, že předtím ligu nehrál, prokázal dobré schopnosti. V základní části hrál dobře i Honza Šperlík, nevyšlo mu až play-off.

Kdo naopak moc chvály nezasloužil?

Asi bych nechtěl nikoho vyloženě jmenovat. Je to týmová soutěž a vše beru z globálního pohledu týmu. Když se někomu zrovna nedaří, od toho je tým, aby pomohl.

Jak zvládl svou úlohu kapitána týmu Filip Buddeus?

Filipa bych chtěl za tuto roli vyzdvihnout. Byla to pro něho nová role, popral se s ní statečně. Doteď hrál pouze nižší soutěže, takže v lize nedostával tolik prostoru. Spíše tedy střídal a sem tam si zahrál i v základu. Musím říci, že si nevedl v takových chvílích špatně. Jako kapitána jej kluci respektují a je vidět, že má nohejbal opravdu rád.

Které utkání v sezóně považujete za nejvíce povedené?

Pro mě to jsou obě jihočeská utkání – v Třeboni a Českých Budějovicích.

A naopak, na které nebudete vzpomínat v dobrém?

Určitě utkání v Čakovicích, kde jsme vedli 4:1 a odjížděli s porážkou 4:6.

Co ještě říci na závěr?

Chtěl bych všem hráčům poděkovat, byť s přístupem některých spokojen nejsem. Teď si chvilku odpočineme a než se nadějeme, je tu zimní příprava na další sezónu.