Rozhovor s trenérem Davidem Havlíkem.

Druhé místo v základní skupině B 2. ligy mužů obsadili nohejbalisté klubu Slavia Praha. Málo nebo hodně – na to jsme se zeptali hlavního trenéra družstva Davida Havlíka.

Vaše družstvo skončilo na druhé příčce ve skupině. Je to úspěch?

Je. V první polovině soupeře se nám moc nedařilo, zejména díky velké obměně kádru a tím i určité nesehranosti. Po loňské sezóně, kde jsme jako nováček skončili v celé soutěži na solidní čtvrté příčce, odešlo několik zkušenějších hráčů, zejména Prachár a Řepkové. Navíc onemocněl Martin Volf a díky trombóze přišel o celou základní část. Ač loni hrál ligu poprvé, vyprofiloval se do jednoho z klíčových hráčů do dvojek i trojek, takže jeho ztráta byla cítit. Jsem rád, že pro play-off už ho máme zpět. Šanci letos dostalo několik nových hráčů, kteří vesměs tak vysokou soutěž ještě nehráli. Druhé místo ve skupině je proto pro nás úspěch.

Ovlivnila výsledky i zimní příprava?

Jestliže jsem k té před loňskou sezónou hovořil mírně kriticky, tak k té letošní jsem více. Dál bych to nerozváděl. Doháněli jsme to na jaře, kdy jsme se zaměřili na hlavní slabiny, tj. příjem a nahrávku, aby to dostalo nějaký standard. To se pak ve druhé části základní části projevilo. Mužstvo se ve druhé části zvedlo i morálně a dokázalo urvat pár bodů navíc.

Naopak ale v té první části se o dost bodů do tabulky přišlo v utkáních, kde družstvo vedlo o dva i více bodů, ale nakonec utkání ztratilo nebo jen remizovalo.

Občas jsme měli i velkou porci smůly. Ale hlavně to bylo způsobeno tím, že nám chybí v týmu minimálně jeden zkušený hráč, který by to vzal na sebe. Dost našich hráčů má dobrou výkonnost, ale neumí vzít osud zápasu v klíčové chvíli na svá bedra. Koukají jen, kdo to jiný vezme na sebe.

Jak vidíte letošní úroveň soutěže a vaše soupeře?

Celkově šla úroveň soutěže dolů. Hodně to způsobila rozmělněnost na devatenáct účastníků, dost loňských silných týmů už letos nedisponuje takovým kádrem. V naší skupině byl jasný favorit, čelákovické béčko. Má na tuto soutěž velmi kvalitní tým s bývalými extraligovými hráči nebo mladými hráči, kteří už sem tam do extraligy naskočí. Pro mě je to velký favorit na postup do první ligy. My jsme podle očekávání soupeřili s další trojicí soupeřů o druhé a třetí místo ve skupině. Našim i hlavními soupeři se staly oba jihočeské týmy. S Třeboní jsme remizovali doma i venku, ale zejména u nich jsme měli vyhrát. S Budějovicemi jsme doma vedli, ale těsně prohráli. U nich se to zase otočilo v náš prospěch. Na druhou stranu ve skupině nebyl žádný soupeř takříkajíc do počtu. I týmy ze spodní části tabulky z Příšovic nebo Koberov nebyly žádnými otloukánky a zejména na jejich půdě bylo náročné je skolit. Mají dobře organizovanou hru se zkušenými hráči z krajských soutěží, ale chybí jim rozdílové typy.

Kdo byl letos v základní části hlavní oporou družstva?

Solidní formu se celou dobu udržovali Adam Fürbacher a Honza Šperlík. Náš nejzkušenější hráč Standa Voltr odvedl své, ale občas na něm byl vidět tréninkový deficit. Ostatní hráči zahráli svůj standard.

Co letošní nováčci? Jak ty hodnotíte?

Martin Paták musel zapracovat na herní rozvaze, protože z krajské soutěže měl zafixované různé nedostatky. Mohu říci, že díky snaze na sobě pracovat se dokázal zlepšit a pokud se dostane do své hry, tak dokáže být platným hráčem. Filip Buddeus je velký srdcař. Má to těžké, protože dosud hrál jen nižší pražské soutěže a liga je pro něho obrovský skok, včetně hry na dva dopady. Má ale v týmu velmi pozitivní vliv i autoritu a po zásluze se stal kapitánem týmu. Herně zatím nebyl tolik vytížen, ale když šance přišla, odehrál to, co měl. Začíná mít správné návyky, nemám strach, že by nešel nahoru. Honza Burda také přišel z nižší soutěže. Některé návyky bylo potřeba odstranit, včetně špatného pohybu na hřišti. Ale zapracoval na kvalitě mezihry a může uplatňovat svůj pro soupeře velmi nečitelný útok. Zejména ve třetí dvojce byl jeho přínos znát. I tady vidím do budoucna potenciál. Dalším nováčkem byl dorostenec Oliver Talpa, který přišel na hostování z Pankráce. Herně to je kvalitní mladý hráč, ale z hlediska myšlení a vztahů v kolektivu to už takové není. V průběhu sezóny jsme se bohužel museli rozloučit. Posledním nováčkem je další dorostenec Míša Tuška, který byl párkrát hozen do vody v ostrém zápase a určitě se nejen neztratil, ale dokázal i sestavu podržet. Je talentovaný, pracovitý a týmový.

Jak ve vašich očích uspěl tým morálně, zejména z hlediska soudržnosti?

Tým soudržný je, ale mohl by být ještě více. Zejména mě mrzí, když dohrajeme a sedneme si v restauraci, řada hráčů pak někam pospíchá. Na hřišti zejména ve druhé polovině základní části tým dokázal soudržnost a díky tomu se podařily dobré výsledky. Na hřišti nám citelně chybí zkušený hráč s herní kvalitou a autoritou u soupeřů i rozhodčích.

Co vidíte jako velké pozitivum týmu?

Máme mladší tým a věkově jsou si hráči blízko. To se projevuje i na dobrém naladění na trénincích. Funguje určitá chemie, váže to. Hráči jsou i dost přizpůsobiví, což je pro trenéra vždycky výhodou.

U týmu fungujete s trenérským kolegou Maršálkem ve dvojici. Je to výhoda?

Je to výhoda hlavně v té zastupitelnosti, že když nemůže jeden, máme rovnocenný záskok. V globálu máme shodné názory, navíc většinu věcí spolu pochopitelně podrobně rozebíráme. Když se v něčem názorově lišíme, snažíme se najít kompromis. Dvojice trenérů je i dobře pro tým, protože hráči dostávají více podnětů, není to takový stereotyp. A jak se také říká - víc hlav víc ví.