(Praha) Největší nohejbalová akce v dějinách s nejpřekvapivějšími výsledky – to bylo 5. UNIF mistrovství světa mužů, které se konalo v listopadu v Praze.

Po Prostějovu (2000 a 2004), Nymburce (2008 a 2012) a Brnu (2016) se nejlepší světoví nohejbalisté sjeli poprvé do Prahy, aby se pošesté v České republice zúčastnili největšího svátku, který nohejbalový sport dokáže vyprodukovat. Přes tři tisícovky diváků vytvořilo v hlavním stánku šampionátu, hale O2 universum, báječnou atmosféru a většina z nich se nechtěně stala svědkem událostí, které přepsaly nohejbalové dějiny. Tedy alespoň ve sféře sportovních výsledků.

Nestává se totiž tak často, aby před posledními zápasy šampionátu se Češi nebo Slováci museli třást, že zůstanou bez titulu mistra světa. V Praze ale tato blamáž mohla potkat jednoho nebo druhého. Mezi singlisty totiž titul putoval do Maďarska, což se úplně nečekalo, ale občas se stane. Co se ale určitě nestává, je, aby na zlatý stupínek ve dvojicích (myšleno těch klasických) vystoupala jiná, než česká nebo slovenská sestava. Praha však nabídla jiný pohled, který se nepochybně zapsal do historie. Trojice francouzských deblistů, složena z poměrně zkušených hráčů, kteří ale nikdy medaili v této disciplíně nezískali, naprosto šokovala, když mj. dvakrát během šampionátu skolila české přemožitele ze Slovenska a došla si pro nejcennější triumf. Prostě bomba se vším všudy!

Slováci si předchozí nezdary (stříbro z jednotlivců a z dvojic) vykompenzovali v pravý čas, když v úplně posledním duelu šampionátu si ve finále královské disciplíny poradili s domácím výběrem. Odměnou jim bylo nejen trojkové zlato, ale i trofej, určená nejúspěšnější zemi mistrovství. To Češi zůstali s prázdnou. Jediné stříbro a dva bronzy znamenaly nejhorší umístění české reprezentace v dějinách mistrovství.