Na rozhovor jsme přizvali Pavla Řepku, který se může pochlubit nejlepší individuální bilancí z vytěžovaných hráčů v základní části.

Pavle, s individuální bilancí 77 % vyhraných zápasů jsi nekorunovaným nejlepším hráčem A skupiny 2. ligy mužů. Jaký je to pocit?

Samozřejmě je to krásný pocit, umocněný ještě tím, že jsem do letošní sezony hrál nohejbal pouze po turnajích a poslední dva roky v krajském přeboru za Zaječov. Proto jsem před sezonou měl drobné obavy, jestli na ligovou úroveň budu výkonnostně stačit. Mám upřímnou radost, že jsem se ve druhé lize neztratil. Rád bych podotknul, že na mou bilanci měl obrovský vliv zejména spoluhráč Adam Fürbacher, se kterým nastupuji ve dvojicích i trojicích. On je opravdu rozdílovým hráčem pro druhou ligu.

Za tebou skončili hráči s dlouholetými extraligovými nebo prvoligovými zkušenostmi, ať už čakovičtí Macurek, Strejček a Kanda, karlovarský Pecina, hradecký Smola či tvůj klubový spoluhráč Matej Prachár. V čem jsi lepší?

Všechno to jsou zvučná nohejbalová jména, o kterých jsem do letošní sezony slyšel mnohokrát vyprávět. A musím po konfrontaci s nimi uznat, že stále to jsou výborní hráči, na kterých doslova stojí výkon jejich mužstva. Nicméně o to více potěšující pro mě je, že všechny výše zmíněné se mi podařilo během zápasů v základní skupině porazit a pomyslně si je zapsat na svou pažbu. Co se týče Matěje Prachára, tak ten dle mého názoru doplatil na pomalejší start, který byl z pochopitelných důvodů ovlivněný jeho studiem medicíny. Takže se do zápasového a tréninkového tempa dostal později a své standartní výkony, které patří do vyšší soutěže než do druhé ligy, začal předvádět až od druhé poloviny soutěže a jasně patřil k nejlepším hráčům celé ligy. A čím jsem lepší než zmiňovaní hráči? Opravdu netuším. Jedině snad určitá herní chytrost a maximální nasazení s touhou po vítězství během každého zápasu. Má skorožena říká, že jsem paličatej jako bejk.

Dáš spíše na řeč čísel, nebo je než samotná bilance důležitější vlastní pocit ze hry?

Z týmového hlediska se jednoznačně přikláním na řeč čísel, protože do tabulky se zapisují pouze získané body. Z osobního hlediska je pro mě důležitější pocit ze hry. Přestože jsme většinu utkání vyhráli, tak některé z nich nebyly odehrány dle mých představ. Zase na druhou stranu například na porážku 1:2 na sety s karlovarským Pecinou ve trojce vzpomínám dobře, protože si myslím, že i přes porážku jsme tam odehráli velice kvalitní utkání a nechybělo mnoho, abychom se po utkání radovali my.

Tvou nejlepší disciplínou jsou zatím dvojice, během základní části jsi prohrál pouze dvě. Čemu to přikládáš?

Přikládám to spolupráci s Adamem Fürbacherem. Jak jsem již uváděl výše, tak je to výborný a zejména komplexní hráč s výborným příjmem, nahrávkou i zakončením. Navíc je to levák, což je pro mě jakožto praváka vždycky velkou výhodou. Osobně mi přijde, že jsme si i herně sedli a na hřišti si vyhovíme. Během většiny zápasů dokážeme soupeři vnutit náš styl a kromě dvou výjimek jsme se ani nedostali do nějaké dramatické koncovky. V posledním zápasech jsem ve dvojce nastupoval se Standou Voltrem, což je také levák s výborným podáním, které dělá soupeřům u nás na domácím hřišti velké problémy. I s ním se mi hraje velmi dobře.

Špatné nebyly ve tvém podání ani trojky. Sedí ti více dvojky než právě trojky?

Tohle je pro mě největší překvapení dosavadní sezony. Celý život jsem hrál trojky a cítil jsem se v nich silnější a jistější. Když jsem začal hrát za Zaječov, tak jsem začal hrát i dvojky, ve kterých to výsledkově i herně bylo horší než ve trojkách. Letos je tomu úplně naopak. Myslím si, že tento rozdíl je způsoben do jisté míry jiným způsobem hry, kdy já byl celý život zvyklý hrát sám na smeči na prvním kůlu a nyní poprvé hraji na dva smečaře a navíc jsem na druhém kůlu. Sám cítím, že jsem limitován svými nedostatky zejména pak malým rozsahem a řadou zlozvyků, které jsem se nevědomky naučil v minulosti. Je to věc, na které musím nejvíce zapracovat, abych mohl být lepší a týmu i v trojicích více pomoci. Můj dosavadní výkon v trojicích bych zatím označil tak na 75 % osobní spokojenosti z mého výkonu.

Do Slavie jste přišli na hostování spolu s mladším bratrem Adamem. Ten ale zatím takové výsledky jako ty nemá. Fandíte si navzájem a přijde jeho čas?

S bráchou jsme se vždycky podporovali a dá se říci, že celou dosavadní nohejbalovou karieru prožili společně. Odmala jsme spolu hráli turnaje, poslední dva roky byli v Zaječově a teď spolu bojujeme ve Slávii. Upřímně si nemyslím, že jeho výsledky jsou špatné, pohybuje se okolo 60 %. Potřeboval by dostat více prostoru, aby mohl ukázat, co v něm ve skutečnosti je. Brácha je velmi specifický hráč, celý život hrál vzadu na příjmu, nahrával jednomu smečaři a těžil ze svého výborného pole. Myslím, že loňská statistika z krajského přeboru, kdy jsme společně z 20 odehraných trojic prohráli pouze dvě, mluví za vše. Nicméně si dobře pamatuji i jeho začátek v Zaječově, kdy během prvního roku také nedostával příliš prostoru, aby ve druhém roce hrál již zmiňovanou první trojku a nepárovou dvojici a s bilancí 80 % patřil k nejlepším v soutěži. Během těch několika měsíců ve Slavii udělal velký výkonnostní pokrok a já jsem přesvědčený, že své kvality ještě Slávii ukáže, dělá pro to maximum.

Na pražské týmy se každý chce vytáhnout, zvláště když je to klub s jmenovkou Slavia. Byla nabuzenost soupeře či diváků v některém letošním utkání opravdu nadstandardní?

Na nějaký tlak soupeře či fanoušků jsem zvyklý z hokeje, kde jsem měl tu čest také nosit slavnou hokejovou značku. Ale určitě, přijde mi, že kamkoliv přijedeme, tak se proti nám chce soupeř vytáhnout a kolikrát zahraje lépe než v ostatních zápasech. Jako příklad uvedu Strakonice, které se na nás sešly v top sestavě a navíc předvedly výkon, na jehož základě se opravdu divím, jak mohou být poslední. Toto utkání jsme zachraňovali až poslední dvojicí třetím setem. Podobně tomu bylo v Karlových Varech, kde na nás nastoupili i fluktuanti v čele s Hokrem a Tolarem, druhý jmenovaný se v jiném utkání druhé ligy již neukázal. Přeci jen proti Slávii nehraje člověk každý den.

Na které utkání základní části vzpomeneš nejraději?

Paradoxně na domácí utkání s Čakovicemi. Přestože jsme pouze remizovali 5:5, i když jsme vedli 5:3. Podle většinu lidí v týmu to byl jednoznačně nejlepší zápas této sezony. Soupeř v plné sestavě, my také a kvalitní nohejbal, který snesl měřítko i vyšší soutěže. Škoda, že jsme ho nedokázali dotáhnout do vítězného konce, určitě jsme si to zasloužili. Pro mě to mělo ale velký význam, jelikož jsem i jsme si dokázali, že na to opravdu máme a můžeme se klidně pasovat s nejlepšími soupeři ve druhé lize.

A naopak, na které bys nejraději zapomenul?

Asi všichni ostatní by označili nepovedený zápas v Hradecku, tam jsem ale z příjemných povinností chyběl. Já osobně nemohu pořád dostat z hlavy zápas v Karlových Varech, kde jsme proti posílenému soku prohráli 3:6. V hlavě mi zejména straší má naprosto zbytečně prohraná odvetná dvojka, kde jsme snad jedinkrát s Adamem vypadli z role a nedokázali to proti slabšímu soupeři uhrát. Samozřejmě určitý vliv měly i sporné okamžiky z píšťalky rozhodčího, ale do tohoto stavu jsme to neměli nikdy nechat dojít.

Areál klubu v pražském Edenu prochází rekonstrukcí, svá domácí utkání hrajete v azylu v areálu, kde hraje benešovský Šacung. Jak se ti tam hraje?

Kromě dojíždění nemám žádný problém. Máme k dispozici zázemí s šatnou a sprchami, dvě antuková hřiště. Jedině na co jsem nebyl zvyklí, tak jsou menší doběhové zóny, které mě alespoň nutí zlepšit příjem hned po dopadu.

V play-off tvůj tým čeká Přerov, který roky hrál první ligu. Ve skupině B skončil ale až třetí. Kdo je favoritem série?

Já bohužel soupeře neznám vůbec. Jedinou mně známou informací je právě jejich nedávná prvoligová účast, takže se dá předpokládat, že se bude jednat o kvalitního soupeře. Nicméně pokud budeme pokračovat v nastolených výkonech z druhé poloviny základní části, ve které jsme ztratili jenom jeden bod, tak máme velkou šanci postoupit. Hrajeme ve formě, daří se nám, věříme si. Navíc na tréninku se už na soupeře připravujeme, je v plánu i video, takže rozhodně nic nepodceníme a pro úspěch uděláme maximum.

První cíl se postupem do play-off podařilo naplnit, jaký je ten další?

Z herního projevu a rozpoložení mužstva si myslím, že si musíme pokládat ty nejvyšší cíle. Samozřejmě kvalita soupeřů teď půjde nahoru, ale my jsme si dokázali, že dokážeme minimálně bodovat úplně s každým v této soutěži. Teď nás čeká první cíl v podobě Přerova a já věřím, že jsme schopni přes něj přejít do dalších kol a následně se porvat o co nejlepší umístění.

Oblékáš sešívaný dres. Máš ale červenobílé barvy i v srdci mimo nohejbal?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem jasně vyhraněný slávista. V hokeji z pochopitelných důvodů fandím Kladnu, ve fotbale své rodné vsi Felbabce a ve velkém fotbale ve Fortuna lize, fandím samozřejmě jako každý rozumný člověk červenobílé Slávii Praha!