Rozhovor s Luborem Chvalovským o nohejbalové TJ Slavia Praha z 60. let.

Oficiální punc získal oddíl nohejbalu SK Slavia Praha v roce 2022, ke stoletému výročí vzniku nohejbalu a do nohejbalových soutěží se zapojil v sezóně 2023. Avšak už o téměř šest desetiletí zpět v soutěžích jméno tohoto slavného klubu najdeme. O tom, jak to tehdy bylo, jsme hovořili s posledním žijícím aktérem událostí, Luborem Chvalovským (*1933), mj. bývalým prezidentem Českého nohejbalového svazu a viceprezidentem mezinárodní asociace IFTA.

Lubore, jak se zrodila nohejbalová Slavia?

Ke Slavii jsme kromě fandění měli vztah z dřívějška. Já jsem za Slavii hrál v Troje rugby, kde jsme získali i dva tituly. Mirek Grund hrál zase ve Slavii fotbal. Proto jsme chtěli, aby Slavia měla i nohejbal. Hráli jsme nejdříve jako Slavia Zdravotník, tam jsem totiž chodil hrát tenis. Pak jsme se Zdravotníkem skončili a v roce 1965 jsme už hráli jako Slavia Praha.

I když tehdejší pražský svaz vaší přihlášku do soutěže zaregistroval, od Slavie jste ale oficiální posvěcení neměli.

Bylo to tak napůl. Když jsme s myšlenkou Slavii kontaktovali, řekli nám, že nemají nic proti tomu, abychom jejich jménem nohejbalové soutěže hráli. Z nějakých důvodů, už si úplně nepamatuji jakých, ale nechtěli, aby vznikl oficiální oddíl nohejbalu. Dostali jsme dresy i přidělené hřiště, bylo to poblíž místa, kde u Edenu silnice podjíždí železniční trať. Byla tam tenisová hřiště i hřiště na volejbal a nohejbal a měli jsme společné zázemí.

Evidentně se vám dařilo, protože kromě druhých míst jste v letech 1965 a 1967 dokázali nejvyšší třídu pražského přeboru vyhrát.

Měli jsme dobrý tým a hned první sezónu v nejvyšší pražské soutěži, 1. třídě, se nám podařilo celou soutěž vyhrát. V té době trenéři v mužstvech nebyli a jejich úlohu suploval nejlepší hráč týmu. U nás to byl Vláďa Vilímovský, blokař a hlavně výborný smečař. O co byl Vilimák lepší smečař, o to byl zase Miloš Koza lepší blokař. Oswald Špelina byl univerzál na všechny posty. Mirek Grund byl vynikající nahrávač a polař, to samé Láďa Bárta a tento post byl i můj. Já byl i takový organizátor.

Pak jste ale trošku nevěrně od roku 1969 hráli pražské soutěže jako Spartaklub. Jak se to přihodilo?

Mohl za to můj bratranec Franta Chvalovský, vysoký fotbalový funkcionář ve Spartě. Prostě mě ukecal a přetáhl nás do Sparty.

Ale zůstaňme ještě u Slavie. Vládce Prahy býval v této době považován za nekorunovaného vládce celé republiky. Souhlasíte?

Pražské soutěže hrála ve čtyřech třídách skoro stovka týmů, tomu se žádný jiný region zdaleka nepřibližoval. Republikové soutěže ještě neexistovaly a jediným porovnáním výkonnosti regionů tak byly turnaje. Na řadě z nich jsme dokázali vyhrát, a to i třeba v Hronově, který byl později velkým pražským soupeřem. A když jsme nevyhráli, porazili nás zase Pražáci. Tehdy se celkem oprávněně říkalo, že kdo vyhraje Prahu, je nejlepším v celé republice.

Turnaje, to také byla vaše vášeň...

Aby ne, vždyť půlka týmu pocházela z osad, na kterých se nohejbal a turnaje hrály. Miloš Koza byl z osady Jedličkov, Láďa Bárta z Údolí hvězd, Vilimák z Čunčí huby a poté z kozojedského údolí. Jezdili jsme právě i na osadní turnaje, jako Havran, Šacung, Merida, Jedličkov, Old Wanderes a na hodně z nich jsme byli úspěšní. Pro nás v té době šlo všechno stranou, nohejbal byl svatý. Nohejbal byl pro nás víc než jen sport. Bylo to i o vzájemném přátelství a respektu. Když jsme třeba na turnaji prohráli, zůstali jsme dál a fandili našemu přemožiteli.

Krásné časy. A co byste závěrem popřál vašim následovníkům v sešívaném dresu?

Přál bych si, aby současná generace, která působí v barvách Slavie, reprezentovala stejné hodnoty, jako ta naše. Jsem přesvědčen, že Slavia i nohejbal si to zaslouží.